Osudová králíkárna aneb muži jsou obětí matriarchálního teroru
Měla jsem na mobilu nepřijatý hovor od mého táty, tak jsem mu zavolala. Vzala to moje mamka a…
27. 01. 2025 - 09:33
Snad žádný novinář není rád, když musí napsat nekrolog. Pokud se nekrolog týká někoho, koho jste osobně znali, píše se opravdu moc těžce. Bolí to. Jenže Vilda Švec si takovou vzpomínku a rozloučení rozhodně zaslouží.
Když se minulé pondělí ráno do světa rozletěla zpráva o tom, že zemřel Vilém Švec, na každého, kdo jej znal, a že jich je opravdu hodně, to zapůsobilo jako rána palicí. Prostě cosi, čemu se skoro nedá uvěřit. Vilda, jak jej každý znal, byl totiž nesmírně činorodým člověkem. Kdybychom se nechtěli vyhýbat mediálním klišé, napsali bychom, že šlo o člověka renesančního záběru. Ale ono to u něj skutečně tak bylo.
Olomoučan Vilda sice vystudoval na VUT v Brně geodézii a kartografii, nicméně jeho reálný život se dotkl přinejmenším desítky různých profesí. Pohled těch, kdo jej osobně znali, by nám ukázal například historika, ryzího milovníka Olomouce, sběratele kuriozit z dějin Olomouce, aktivního člena spolku Hanácká hratva, fantasticky erudovaného průvodce olomouckými ulicemi, majitele nejlepšího olomouckého archivu, autora pohádek i velmi užitečných knih o dějinách olomouckých čtvrtí, vysokoškolského pedagoga, iniciátora báječných sousedských společenských událostí v několika částech města, kde se lidé jinak sotva kdy setkávali, kreslíře, či muzikanta. Ale hlavně moc dobrého, ochotného a vstřícného člověka.
Pojem patriot patří k těm, které byly mnohým zneužíváním a ohýbáním docela znehodnoceny. Pokud bychom ale chtěli najít ideální příklad skutečného patriota v původním smyslu slova, člověka, který miluje svou obec a své město a doslova jím a pro něj žije, pak by to byl přesně takový muž, jako Vilém Švec. Dobrá duše a hybatel dění, bez nějž se mnohé dobré věci nikdy nestaly. A se zármutkem si uvědomujeme, že spousta z jeho plánů se už nenaplní.
Kdyby každé město nebo obec u nás mělo více takových Vildů, byl by nepochybně život daleko snesitelnější a milejší. Takže i to je důvod, proč nám teď bude Vilém Švec v Olomouci velmi bolestně a velmi dlouho chybět.
PS: Tento text byl napsán pro tištěné vydání Hanáckého Večerníku. Až po jeho napsání vznikla iniciativa, jejímž výsledkem by mohlo být udělení Ceny města Olomouce za společenský přínos pro Viléma Švece. Přátelé Vildy Dominika Kovaříková, Michal Giacintov a Jan Řihošek se rozhodli jej nominovat a připravili proto podpisový arch na podporu nominace. Arch je ve Vildově „domovské“ hospůdce U Kuděje. Sběr podpisů bude do čtvrtka 30.1., termín pro nominace je do 31. ledna
Michal Folta
Měla jsem na mobilu nepřijatý hovor od mého táty, tak jsem mu zavolala. Vzala to moje mamka a…
Pravidelné anketní otázky bude Hanácký Večerník pokládat osobnostem také v roce 2025. Do okruhu…
Z široce polemicky diskutované „reformní“ vize se stal od 1. ledna roku 2025 status quo. Moravské…
Za dva týdny je tady začátek vánočních svátků. Každý z nás má určitě nějaké tipy a plány, kam by…
Mohl bych využít následující řádky k obraně politických kroků mých souputníků, případně ke kritice…
Jméno Rudolfa Těsnohlídka nám všem nejspíš utkvělo ze školy v rámci literatury. Těsnohlídek však…