Lanýžové degustační menu

Zákulisí Tour de Franz 16/24: Itálie, jak ji z dovolené neznáte

Zákulisí Tour de Franz 16/24: Itálie, jak ji z dovolené neznáte

02. 09. 2016 - 00:00

Pozor, jedná se o článek staršího data a pod předchozím vydavatelem novin. Uvedené informace již nemusí být aktuální.

Předtím, než v cestopise dojedeme do Orvieta, nejkrásnějšího města v celé Itálii, sluší se na moment přerušit časosběrný sled etap a ve zkratce popsat kolorit italského života v několika obrazech; spoustu věcí člověk z turistického letoviska a z perspektivy pláže v Caorle prostě neuvidí. Z kola a z normálního kontaktu s Italy ale ano.

Obraz první: Italové nepracují, místo toho jsou v pohodě...

Byli jsme svědky dopravní nehody. Ženská najela do chlapa, nebo opačně, a políbily se dva nárazníky. U nás by taková událost člověka zdržela mnohahodinovým sepisováním protokolu na stanici. V Itálii? Přijeli jeden policista a jedna policistka. Policista šel na kafe a policistka rozprávěla s oběma řidiči o tom, že je dneska azúro a určitě nebude pršet. Co by taky. Podobné je to s prací na silnici; ve střední Itálii jsou ve strašlivém stavu. Všude jsou cedule, že se tam lavóro, ale nikdo nelavóro; jediní Italové, kteří pracovali, byli ti, kteří roznášeli po silnici ceduli, že se lavóri. Anebo svedli provoz do jednoho pruhu, a kde by u nás postavili ten otravný semafor, tam stojí Ital, a má véélikou plácačku. Samozřejmě, i on má polední pauzu, a ta končí v šest.

Obraz druhý: stávkující popeláři a požáry

Všude kolem Říma hořelo. Suchá tráva se vzňala a v pár minutách bylo celé okolí v plamenech. Kolem stáli hasiči, pokuřovali a ukazovali si, že je azúro. Dávali jsme si věci do souvislostí: jak je z médií známo, v Římě neustále stávkují popeláři a vlastně celé místní technické služby. Lidé vyvážejí odpadky do příkop za Řím, no a tu a tam požár. Jak je to možná s požáry doopravdy, nechci ani napovídat.

Obraz třetí: proč je ta země krásná

Protože si v historické zástavbě nikdo nedovolí postavit kolem hřbitova zeď z betonu, abychom si rýpli do olomoukých reálií. Protože si váží toho, co mají, a pečují o to ne proto, že jim to nařizuje zlý památkář, ale proto, že to tak zkrátka cítí. V historické zástavbě nikoho nenapadne dát si na barák plastová okna, nikdo si nedovolí vybudovat si kolem domu plot z prefabrikátů z hobby centra. Je to v lidech, kteří mají jakousi vazbu k místu, ve kterém žijí, milují to místo a nenechají si ho vzít.

Sbírkový účet Tour de Franz na neurologické děti
240 77 77 240 / 0300
 

Obraz čtvrtý: všude samý Pantani, auta nikdo neřeší

Lidí, kteří brázdí italské silnice na silničních kolech, jsou stovky a tisíce. Je to mírně s podivem vzhledem k tomu, jak tenká je galuska a v jakém stavu jsou italské silnice, ale to zaujetí cyklistikou je neuvěřitelné. Jezdí staří, jezdí mladí, jezdí ráno i večer. Ne nadarmo bývá na Giru leckdy lepší atmosféra, než na zprofanované Tour de France. Kola jsou naleštěná a jejich majitelé si jich doopravdy váží. V nepoměru k tomu je stav italského vozového parku. Auta, alespoň mám ten pocit, tam nikdo moc neřeší. Zatímco u nás jsou majitelé starých Favoritů pro smích a přemýšlejí, kde si vzít půjčku na Fabii, v Itálii nikdo neřeší, čím zrovna jede. Je to velice sympatické, osobně si to vykládám jako nelpění na hmotných věcech. Čehož je potřeba si vážit.

Obraz pátý: přirozenost nade vše, na nic si nehrajeme

Následující výjev se odehrál v Římě, kde se podle mobilní aplikace vyhledala restaurace s dobrým hodnocením, prý nejlepší v Římě. Dobloudili jsme k ní, a sestávala ze dvou stolů a šesti židliček, jednoho postaršího Itala sedícího venku na zápraží, a jeho ženy, která se vevnitř dívala na televizi. Jejich rozhovor po našem příchodu uvádím v překladu, na kterém jsme se s výpravou usnesli, přestože neumíme italsky:

- Hej ty stará herko, nevidíš že přišli lidi?
- Co mě rušíš Frederíko, nevidíš že se dívám na telenovélu?
- Vstávej od té bédny a běž něco dělat, já si tady sedím na zápraží a rozprávím s Vinčénzo, nemám čas.
 
- Dobré odpoledne, copak si dáte? Velice nás těší, že jste zašli do naší restaurace. Mohu vám nabídnout pravou římskou pizzu s feferonkami?
- Jistě, a dali bychom si také víno ala casa...
- Prosím, za okamžik budete obslouženi.
 
- Tak hejbni zadkem a dones ten demižón co tam zbyl po těch Japoncích co tady byli včera...
a tak dále.
 
Je třeba dodat, že římská pizza byla dokonalá, úžasná, neopakovatelná, prostě výborná. Tak takhle se žije.
 

Obraz šestý: italská kuchyně nezná omáčky

Jako Středoevropan každým coulem trpím. Ona je ta jejich kučína celkem chutná, ale nezná několik elementárních věcí, které by ji pouze obohatily. Jako příklad uvedu rozdíl mezi zdravou italskou těstovinou a nezdravým českým knedlíkem citací z necyklopedie:

Je knedlík těstovina? Mnozí se nad tím pozastavují. Z čeho jsou těstoviny? Hrubá mouka, voda, vejce. A z čeho je knedlík? Hrubá mouka, voda (mléko), vejce a droždí. V čem je teda problém? Knedlík je mnohonásobně zdravější než obyčejná sprostá italská těstovina. Obsahuje navíc vápník (v mléku) a skupinu vitamínů B (v droždí). Neznalí přesto odpoví, že po knedlíkách se prostě tloustne a těstoviny jsou dietní, a basta! Ale jak to, když jsou ze stejného a ještě lepšího těsta?! Navíc porce knedlíků (podle normy ČSN 0028400) má 160 gramů a porce těstovin gramů 200. Bludy a mýty však často vítězí nad fakty, zdravým rozumem a božskou chutí knedlíků.

Následkem této hrubé neznalosti, milovníci italské kuchyně prominou, neznají Italové tak základní věc, jako je - omáčka. Moje pokusy vzdělat je během cesty ale skončily neúspěchem.

Po osmnácti dnech na cestě jsme si už celkem zvykli. Na úplně jiné pojetí silničního provozu, na kávy, na úplně jinou mezilidskou komunikaci. Před námi byly poslední tři etapy do Říma, a zbídačeným tělům už se nechtělo ani o metr dál. Poslední tři dny. A dlužno dodat, že ty nejkrásnější tři dny.

Pokračování příště

Vlastimil Blaťák

Další články