S vyhozenými zaměstnanci se bavit nesmíte, řekl pracovníkům prostějovského muzea jeho ředitel

Velmi pevnou rukou vládne v Muzeu a galerii Prostějova ředitel Daniel Zádrapa. Prostějovský sociální demokrat k funkci přišel před dvěma lety, kdy jej jeho spolustraníci z krajské rady do funkce jmenovali. Za tu dobu se již několikrát objevil v médiích, například když zrušil oblíbenou kavárnu v muzejních prostorách a její prostory nechal více než rok prázdné. Podle našich informací však zaměstnancům o jeho působení zakazuje mluvit na veřejnosti.

Na jaře 2014 se funkce ředitele muzea uvolnila poté, co rezignoval jeho předchozí ředitel Miroslav Chytil. Ve své funkci nevykonával žádnou činnost a čelil podezřením z alkoholismu, čemuž nahrávala například skutečnost, že odmítl absolvovat dechovou zkoušku poté, co na frekventované silnici spadl z kola. Prostějovská kulturní veřejnost si tehdy oddychla, že by nyní muzeum například mohlo vykonávat i nějakou činnost. Ne však na dlouho – rada Olomouckého kraje do funkce dosadila Daniela Zádrapu – prostějovského sociálního demokrata a radničního památkáře. Ten nejprve zakázal koncert v kavárně sídlící v budově muzea, poté její nájemkyni vyhodil zcela s tím, že muzeum bude vařit lepší kávu. Proslul také zásadním omezením expozice o prostějovském rodákovi Jiřím Wolkerovi. Právě Daniel Zádrapa se o přízeň voličů uchází v podzimních krajských volbách v dresu ČSSD.

Nepohodlní dostali výpověď

Že však jedná i se zaměstnanci velmi tvrdě, se začalo proslýchat už dávno. Řadu kvalitních lidí z muzea propustil, protože byli nepohodlní.  Do vysokých funkcí naopak prosadil své spojence. Na poradách však zaměstnance začal zastrašovat.  „Kolegové mi řekli, že se se mnou nesmí bavit, ani s ostatními „vyhozenými“ zaměstnanci, ani nesmí na veřejnosti mluvit o dění v muzeu – to jim pan ředitel přikázal na poradě. Nesměli mě ani pouštět do muzea, ačkoliv jsem byla ještě zaměstnancem,“ řekla své zkušenosti pro Hanácký Večerník Irena Loubalová, která působila v prostějovském muzeu více než třicet let jako konzervátorka. Ve své práci zažila sedm ředitelů, výpověď dostala až za toho současného. „Nikdy jsem nezpůsobila žádný problém a neměla se zaměstnavatelem konflikt, při výpovědi mi i samotný ředitel Zádrapa sdělil, že to není z osobních důvodů, nýbrž jen z organizačních. Nebyl tedy důvod mi bránit ve vstupu do muzea,“ myslí si Loubalová. Jejímu příběhu se budeme v příštích dnech ještě věnovat.

Důtka za prostořekost

Těm, kteří v muzeu zůstali a současné vedení je nemá úplně v oblibě, uděluje ředitel Zádrapa alespoň důtky, alespoň podle informací, které máme k dispozici. Zaměstnanci se však nebrání – jsou rádi, že nedopadli ještě hůř jako jejich bývalí kolegové. Důvody jsou různé - za prostořekost, za nekonzultaci před uveřejněním odborného článku, za rozhovor pro noviny bez souhlasu ředitele a podobně. „Ví to i krajský úřad, ale zatím s tím nic nedělá,“ uvedl náš zdroj. Zaměstnanci muzea však do médií o tomto mluvit odmítají.

Utajovaný organizační řád

Ředitel si do organizačního řádu instituce dokonce prosadil ustanovení, které stanoví, že o vnitřních záležitostech a vztazích v organizaci je oprávněn informovat pouze ředitel nebo jím  pověřený zaměstnanec. Organizační řád máme k dispozici, přestože ho samotný Zádrapa nejprve odmítal poskytnout. Při vyřizování žádosti o informaci dokonce několikrát porušil zákon, jak později shledali krajští úředníci.

Daniel Zádrapa si tímto ustanovením zřejmě chtěl pojistit, aby současní zaměstnanci o něm zle nemluvili v médiích, případně si na jeho jednání nestěžovali na nadřízeném kraji. V atmosféře strachu ze ztráty zaměstnání může i takové zastrašování hrát poměrně velkou roli.

Kauze prostějovského muzea se ještě budeme věnovat.

-jač-