Olomouc jako historické město nabízí návštěvníkům i obyvatelům obrovské množství příběhů a pohledů zpět do historie. Nejinak je tomu u historických budov, které se v hanácké metropoli nacházejí. Pojďte se spolu s námi podívat do historie některých z nich.
Díl 3.: Klášterní Hradisko
Na Klášterním Hradisku v současné době najdeme vojenskou nemocnici, ta ale v prostorách národní kulturní památky nebyla vždy. Původně se zde, jak název napovídá, nacházel klášter. A to od roku 1077, kdy jej nechal postavit moravský kníže Ota I. Sličný.
Prvním řádem, který Klášterní Hradisko obýval, byli benediktini. A to až do roku 1150, kdy tento řád odešel a nahradili je premonstráti. Už v roce 1161 ale došlo ke zničení kláštera, který byl následně opraven a obehnán zdmi. V roce 1241 ho však dokázali dobít a zničit tatarská vojska při vpádu na Moravu.
Po další opravě měli klášter i jeho obyvatelé relativní klid, a to až do husitských válek. Klášter byl v červnu roku 1432 vypálený, k obnovení a opětovnému osídlení došlo až v roce 1498. Na historické bojůvky v Olomouci a okolí měl Klášter opravdu smůlu. Po obsazení Olomouce Švédy v roce 1642 byl opět rozbořen. Po odchodu Švédů a dalším obnovení Klášter začal vzkvétat. A to zejména v období baroka a dalších, až do roku 1784, kdy byl Klášter zrušen.
Předtím se ale na jeho výstavbě a umělecké výzdobě interiérů i exteriérů vystřídala řada umělců, kteří Klášterní Hradisko pozvedli a učinili z něj velice kulturně významné umělecké centrum Moravy. A to právě až do roku 1784, kdy císař Josef II. vydal dekret o zrušení. Majetek byl po zrušení kláštera rozprodán, z barokního areálu se v roce 1785 stal generální moravský seminář. Malá zajímavost, v jeho čele mezi lety 1787 až 1790 působila významná osobnost českých dějin, Josef Dobrovský. Seminář byl zrušen v roce 1790, objekty se dostaly do majetku armády.
Vzniklo zde skladiště olomoucké pevnosti, v roce 1800 sloužil Klášter jako zajatecký tábor pro francouzské vojáky, v roce 1802 zde poprvé vznikla vojenská nemocnice. Vzhledem k jiné potřebě nových obyvatel došlo k výrazným zásahům a změnám v rámci celé stavby. Zrušené byly jak vnitřní kaple, vyjma kaple svatého Štěpána, tak také kostel. Z kaple zasvěcené svatému Štěpánovi se stal kostel a ten zůstal ve správě církvi.
V té době se na omítkách i střeše projevila snížená míra údržby. Dlouhá léta se odkládala oprava vnějších stěn Hradiska, ke které došlo až mezi lety 1989-1998. Vnitřní výzdoba se opravy dočkala mnohem dříve, interiéry procházeli postupnou rekonstrukcí od poloviny dvacátého století. K významné změně, která slouží k ochraně Klášterního Hradiska, došlo v roce 1995, kdy se díky vyhlášení vlády stalo Hradisko Národní kulturní památkou. Za normálních okolností, mimo pandemii koronaviru, by byl barokní komplex přístupný široké veřejnosti, to však nyní není možné.
