Historické okénko Z historie olomouckých čtvrtí: Droždín

Stáří osady Droždín můžeme jen odhadovat, ale s určitostí víme, že svým umístěním ve svahovitém terénu nad hanáckou rovinou k osídlení přímo vybízela. Vyvýšená poloha poskytovala přehled o dění na hanácké rovině, lesy zase dodávaly dostatek dříví, prostory na pastvu dobytka i možnost úkrytu ve válečných dobách. Vodu zajišťoval a stále zajišťuje potok Adamovka. 

V písemným pramenech se Droždín poprvé objevuje v listině z roku 1275 jako Drozdyn. Dokument se týkal sporu o hranice s klášterem Hradisko. Právě premonstráti z Hradiska život ve vsi v té době už jistě ovlivňovali. Definitivně se celá vesnice stala majetkem Hradiska až v roce 1660, kdy se vzpamatovávala z třicetileté války. 

V té době už v Droždíně dlouho fungovaly dva velké dvory, horní a dolní, přičemž mezi klášterními dvory patřily mezi ty největší a robotní povinnosti na nich měli poddaní ze Samotišek a z Lošova. Po zrušení kláštera v roce 1784 přešla ves do státního Náboženského fondu, v roce 1826 ji pak vykoupil příslušník starobylého belgického rodu hrabě Filip Saint Genois. 

Místo dvorů začal fungovat velkostatek, který vydržel až do poválečného znárodnění, většinu doby jako majetek Spolku moravských cukrovarů. Ten hospodařil na většině půdy a i kvůli tomu se Droždín nikdy nestal typickou selskou obcí, byť zde bylo hlavní činností zemědělství. 

 

Droždín byl českou vesnicí, od roku 1828 dokonce s vlastní školou, farností, poštou nebo četnickou stanicí ale spadající pod Svatý Kopeček. Úzká vazba na Olomouc se pak začala tvořit v polovině 19. století, kdy měl u Droždína vzniknout jeden ze čtyř předsunutých fortů. Stavby se ale nakonec dočkal jen jediný, u Radíkova. I tak ale několik malých vojenských staveb na území Droždína vzniklo, ta klíčová pak roce 1870. Byla to serpentinová silnice od Samotišek na Svatý Kopeček. 

Tato silnice přinesla Droždínu zřejmě největší historickou slávu. Už v třicátých letech dvacátého století se tam jelo několik automobilových závodů, na nichž se představili například manželé Junkovi. I díky tomu dnes jedna z droždínských ulic nese jméno nejslavnější československé závodnice a olomoucké rodačky Elišky Junkové. Po válce se pak silnice stala dějištěm velkých mezinárodních motocyklových závodů, takzvaného Svatokopeckého okruhu, na které do Droždína, Samotišek a Bukovan jezdívalo i 60 tisíc diváků. 

Politicky samostatnou obcí zůstal Droždín až do roku 1974, kdy se stal součástí Olomouce. V současné době v něm žije více než tisícovka obyvatel a stal se také významnou rekreační lokalitou, stejně jako okolní vesnice. V roce 1995 byla obnovena tradice Droždínských hodů, které dočasně skončily ve 2. polovině 20. století po nátlaku komunistického režimu.

 

V předchozích dílech seriálu o olomouckých čvrtích jsme se podívali na Bělidla a do Černovíra.