Historické okénko Z historie olomouckých čtvrtí: Hejčín

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

22. 11. 2019 - 15:00

Letos je tomu přesně 100 let, kdy vznikla Velká Olomouc. Toto přízvisko získalo historické město po sloučení s dvěma okolními městy a jedenácti vesnicemi v roce 1919. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte s námi do historie olomouckých městských částí.

Díl 4.: Hejčín

Kdo se poprvé ocitne uprostřed Hejčína na Mrštíkově náměstí, ve skutečnosti starobylé vesnické návsi, jen těžko věří, že se nachází jen o málo víc než kilometr od centra hanácké metropole. Není to úplně náhoda, Hejčín se totiž pyšní takovou historií, jako žádná z olomouckých městských částí.

První zmínka o něm se objevuje už v roce 1078, a pokud bychom stáří vesnice měřili právě podle prvních dochovaných písemných pramenů, byl by Hejčín nejstarší doloženou obcí, která se následně stala součástí města. Ostatně, Olomouc se stala městem až v roce 1312 privilegiem krále Jana Lucemburského.

Spis z roku 1078 je zároveň jednou z nejstarších dochovaných listin českých zemí. Olomoucký údělný kníže Ota se svou uherskou manželkou Eufemií v ní zakládají klášter na Hradisku u Olomouce. Mezi vesnicemi, které mu připadnou, listina na třetím místě uvádí Gaychin, dnešní Hejčín. Součástí kláštera Hradisko pak zůstal až do jeho zrušení v roce 1784.

Od dávných dob byl Hejčín osadou rybářskou, k čemuž ho předurčovala poloha, kdy jej tehdy ještě ze tří stran obtékal Mlýnský potok, rameno řeky Moravy. Dokazuje to i historická hejčínská pečeť, na které je vyobrazen rybář na loďce. Z písemných pramenů také víme, že už v roce 1304 tam fungoval svobodný mlýn.

Po zrušení premonstrátského Hradiska se původní klášterní dvůr rozdělil mezi hejčínské usedlíky, jeho dlouhá feudální historie ale trvala až do roku 1850, kdy se stal samostatnou obcí s vlastním starostou. A protože se Hejčína nedotkla výstavba olomoucké pevnosti, mohla v roce 1851 koupit rozsáhlé pozemky rodina Mayů, která na nich založila cukrovar, později rozšířený ještě o výrobu lihu a droždí.

Hospodářskému rozvoji cukrovaru i celého Hejčína významně přispěla železniční trať z Olomouce do Čelechovic na Hané. Počet obyvatel se během 19. století zečtyřnásobil, což vyvolalo i rozšíření zástavby. Tím se Hejčín stavebně propojil na severu s Řepčínem, na západě a jihu pak s Neředínem a Novou Ulicí. Obyvatelstvo přitom zůstávalo hlavně české národnosti. I proto tam byla v roce 1871 založena česká škola.

Významná byla i hejčínská vodní elektrárna. Vznikla v roce 1911 na místě mlýna, který dva roky předtím vyhořel. Její turbíny dodávaly proud nejen Hejčínu, ale i Řepčínu, Lazcům, Klášternímu Hradisku, Chválkovicím, Týnečku, Topolanům a Křelovu. Ani elektrárna, ani velký cukrovar však nepřežily bouřlivé společenské změny ve 20. století.

Rok 1919 se pak zapsal do historie Hejčína významně hned dvakrát. V dubnu vznikla Velká Olomouc, a jednou z obcí, které se staly městskými částmi, byl i Hejčín. Jeho poslední starosta Václav Schön podmínil začlenění obce do Olomouce vybudováním tramvajové trati do Hejčína. S touto variantou se kdysi skutečně počítalo, čemuž odpovídá i široký profil ulic Na Šibeníku nebo Ladova, k realizaci ale nikdy nedošlo.

Zato druhá událost z roku 1919 byla zásadní pro sportovní fanoušky z celé Olomouce, právě tehdy totiž Karel Tatíček založil fotbalový oddíl FK Hejčín, z nějž se poté vyvinul jeden z nejslavnějších moravských klubů, SK Sigma Olomouc.

V letech 1929 až 1935 byl na hejčínském katastru postaven kostel svatých Cyrila a Metoděje s věží vysokou téměř 66 metrů, který se stal dominantou celé lokality. Od roku 1956 se píše historie Gymnázia Hejčín. Nyní v Hejčíně bydlí více než dva a půl tisíce obyvatel.

V předchozích dílech seriálu o olomouckých čvrtích jsme navštívili Bělidla, Černovír a Droždín.

Martin Složil