Z historie olomouckých čtvrtí: Nová ulice

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

02. 05. 2020 - 12:00

Když v roce 1919 vznikla Velká Olomouc, přičlenilo se k historickému městu jedenáct okolních vesnic a dvě menší města. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti, další a vzdálenější obce se pak připojily v průběhu minulého století. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte s námi do historie olomouckých městských částí.

Díl 14.: Nová Ulice

Když procházíme olomoucká předměstí, ve většině z nich najdeme patrné pozůstatky toho, že se v minulosti jednalo o samostatné obce či svébytné vesnice. U některých je ale hledání takových prvků podstatně složitější. Jako v případě Nové Ulice.

Při slučování Olomouce s okolními sídly v roce 1919 to bylo přitom právě město Nová Ulice, které do vznikající aglomerace přineslo nejvyšší počet nových obyvatel. Nejlidnatější městskou částí Olomouce je Nová Ulice s přibližně dvaceti tisíci obyvateli i dnes.

Ještě před pár stoletími bychom ji v mapách západně od Olomouce hledali marně. V rozsáhlé oblasti mezi Slavonínem a Neředínem se začaly tvořit první předměstské osady podél cest, které vycházely ze tří olomouckých bran.

Od Dolní brány v dnešní Lafayettově vedla Zelená ulice. Její název vznikl zřejmě zkomolením německého označení Greinergasse, v překladu Plačtivá ulice. Tak jí říkali patrně kvůli tomu, že vedla na tehdejší hřbitov. Střední ulice vycházela od stejnojmenné brány v prostorách dnešní Pavelčákovy a v místech dnešní Štítného ulice na ni navazovala osada Gošikl. A konečně Litovelská ulice vycházející od brány stejného názvu v místech dnešní Riegrovy. K nim můžeme řadit ještě osadu Vozovka.

Všechny pravděpodobně vznikly v průběhu 14. století a souhrnně se označovaly jako „Střední předměstí“. Z tehdejších pramenů také víme, že už v té době se ve Střední Ulici nacházel špitál Panny Marie Pomocné s kaplí svatého Ducha. Oblast obývali především němečtí osadníci a výrazně německý charakter si pak udržela až do roku 1918.

Jelikož se Střední předměstí nacházela vně olomouckých hradeb a navíc na strategicky jedinečném místě, do jejich života silně zasáhly války. Nejprve je za třicetileté války zničili Švédové, po roce 1742 pak musela předměstí ustoupit budování moderní bastionové pevnosti. Poslední zbytky osídlení v Zelené, Střední a Litovelské ulici pak byly zbourány v roce 1758 ze strategických důvodů při olomouckém obléhání Prusy.

Po skončení obléhání se začalo s obnovou předměstí, podařilo se to ale jen u dvou a jejich obyvatelé se museli přesunout ještě dále na západ. Pro Novou Střední Ulici bylo vybráno místo pod Tabulovým vrchem po obou stranách císařské silnice do Brna. V jejím sousedství vznikla také obnovená Zelená Ulice při cestě do Slavonína. Litovelské předměstí společně s osadami Gošikl a Vozovka definitivně zaniklo.

Až do roku 1850 obě předměstí podléhala olomoucké správě, ale větší odstup od města znamenal potřebu vlastního zázemí. Od roku 1768 tak fungovala škola, v roce 1780 pak byl dokončen kostel Panny Marie Pomocnice v dnešní ulici I. P. Pavlova. Naproti kostela pak stála hospoda U Černého orla, která se zapsala do historie jako místo, kde se v roce 1805 před bitvou u Slavkova setkali rakouský císař František I. a ruský car Alexandr I.

Pro Novou Střední Ulici se časem vžilo kratší označení Nová Ulice, německy Neugasse, a brzy se začalo používat i v úředních dokumentech. Po reformách a vzniku nových obecních samospráv v roce 1850 tak vznikly jako samostatné obce jak Nová Ulice, tak i Zelená Ulice. Po šesti letech se spojily do jednoho celku s označením Nová a Zelená Ulice, které se znovu začalo v běžné řeči zkracovat.

Olomoucká pevnost zasáhla do podoby Nové Ulice zásadně ještě jednou. Když bylo rozhodnuto o jejím zrušení, otevřela se možnost vyklizené předpolí, z něhož předtím zmizeli předchůdci Nové Ulice, znovu zastavět. Velkoryse se tohoto úkolu zhostilo hlavně Spořitelní a záloženské konsorcium Všeobecného rakouského spolku úředníků, které v okolí nádraží Olomouc-město vybudovalo celou novou čtvrť, po něm také zvanou úřednickou.

Vybudována byla na katastru Nové Ulice, ale fakticky už představovala budoucí definitivní spojení s Olomoucí. Přesto byla v roce 1893 povýšena na městys a o třináct let později dokonce na město. Mezitím přibyly další silné vazby, v roce 1896 zemská nemocnice a tři roky nato přes Novou Ulici vedly obě větve olomoucké tramvaje.

Při vzniku Velké Olomouce v roce 1919 se Nová Ulice stala její logickou a na počet obyvatel nejbohatší součástí. Drtivá většina původní zástavby, resp. pozůstatků osad Nové Střední Ulice a Zelené Ulice včetně Ječmínkova náměstí, ustoupila v druhé polovině minulého století masivní sídlištní zástavbě.

Martin Složil