Umělkyně Věra Kopková: Svou tvorbu spojuji s přírodou

Věra Kopková, která působí v olomoucké umělecké skupině Chaoscompany.art, je příkladem člověka, který do Olomouce přišel studovat a už tady zůstal. A to i díky atmosféře, kterou město a univerzitní prostory nabízí.

HV: Do Olomouce jsi přišla z Razové u Bruntálu. Čím tě město nadchlo, že ses tady rozhodla zůstat i po studiích na univerzitě?

Všechno to začalo na dni otevřených dveřích kdy jsem byla na prohlídce prostor jezuitského konviktu. Tohle místo má skvělou atmosféru se kterou jsem se do té doby nikde nesetkala a asi ani nesetkám. Byla jsem moc ráda když jsem měla možnost tam vystudovat umění a dále moct prozkoumávat Olomouc a její bohatou kulturu.

HV: Působíš v umělecké skupině Chaoscompany, čemu se věnujete?

Od názvu chaos již vyplývá to, že rádi experimentujeme s různými technikami a tématy. Hlavně se rádi zabýváme velkoformátovými malbami, ilustracemi, klasickou malbou, grafickým designem a také rádi stavíme sochy (land art), ve kterých používáme pouze materiál, který najdeme v přírodě.

Naše oblíbená témata jsou příroda ve vztahu k člověku, surrealismus a abstrakce.
Rádi se účastníme různých kulturních akcí, na kterých pořádáme workshopy, instalace a výstavy.

HV: V uměleckém světě toho máš za sebou už poměrně hodně. Spolupráci s univerzitou, různými firmami. Z projektů, na kterých jsi pracovala, který je ti nejbližší?

Určitě mě nejvíce bavilo tvořit Hravé ilustrace pro Univerzitu Palackého. Tento počin vymyslela naše manažerka Kristýna Dosoudilová, bylo to v období prvního lockdownu, a proto chtěli s kolegou Dosy Doss vytvořit něco, čím by se mohli lidé odreagovat. Ve spolupráci s univerzitou jsme vydali zdarma tyto omalovánky inspirované studentských životem. V kresbách se odráží studentský život, krása Olomouce a vlastní rozvoj. Navíc to pro nás bylo skvělé odreagování a moc mě bavilo jednotlivé ilustrace vymýšlet.

HV: Máš něco, co tvoříš opravdu ráda a naopak něco, co bys v životě nevytvořila?

Většinou vše spojuji s přírodou, jelikož jsem původně z vesnice a ve městě mi příroda chybí. Také si člověk časem uvědomí, jak jsme s přírodou propojeni a jak je příroda devastována a chce na to svým uměním upozornit nebo se k tomu vyjádřit. Proto tvořím figurální motivy, nejčastěji ženy ve spojením s větvemi, kořeny, ptáčky a hmyzem.  Co se týká toho, co bych nechtěla tvořit, jelikož mám ráda organičnost a uvolněnost, neláká mě zobrazování architektury a precizních motivů. Také bych nikdy netvořila nic nenávistného.

HV: Ty sama i učíš na střední škole, jaké to je, předávat své zkušenosti žákům?

Hodně velké pozitivum toho být učitelem je, že mě to nutí pořád se dále vzdělávat a posouvat své znalosti. Moc mě pak baví, když vidím u žáků dobré výsledky díky mé snaze učit kreativně a moderně.