Lanýžové degustační menu

TŘEŠNĚ PŘIŠLY DRAHO Muž se podruhé narodil. Kovová tyč mu probodla skrznaskrz hruď

Muž se podruhé narodil. Kovová tyč mu probodla skrznaskrz hruď

foto: FNOL

25. 06. 2024 - 12:49

Olomouc – Trojnásobnou dávku štěstí měl devětapadesátiletý Radovan Kučera z Bochoře na Přerovsku, který při trhání třešní spadl ze žebříku na kovovou tyč. Poprvé, když železo jen těsně minulo všechny životně důležité orgány a tepny v hrudním koši, podruhé, když mu kamarádi poskytli základní první pomoc, na kterou navázali přivolaní záchranáři. A potřetí, když mu dvacetičlenný tým odborníků z několika oddělení olomoucké fakultky po pětihodinové náročné operaci tyč vyndal a zachránil život. Lékaři se shodují, že s takovým raritním případem se ještě nesetkali.

Poslední květnový pátek trhal muž třešně na zahradě u kamaráda, když se mu smekl žebřík a on se plnou vahou napíchl na roxorovou tyč, která mu bokem prošla hrudním košem a zasáhla obě plíce. Kamarádi vyndali železný sloupek ze země a umístili zraněného do polohy na kolena, hasiči po příjezdu z obou stran tyč uřízli, aby pacienta dostala záchranka do sanitky a mohla převézt do Olomouce.

Ve fakultní nemocnici už se soustředili lékaři a další personál z několika oborů – chirurgie, kardiochirurgie, traumatorologie, anesteziologie, gastro-enterologie, aby koordinoval postup při jedné nejnáročnějších operací posledních let. „Výkon si vyžádal nestandardní spolupráci personálu několika klinik a oddělení. Na sále bylo skutečně těsno. Kromě lidí tam totiž byla i spousta techniky. Ale všechno klaplo, všichni si vypomáhali navzájem. A řekl bych, že tato schopnost mezioborové spolupráce měla pro život pacienta rozhodující význam,“ upozornil hrudní chirurg Josef Chudáček.

Radovan Kučera se na JIP probudil druhý den po operaci, a přestože musel překonat zánět, způsobený proniknutím rezavé tyče do útrob, po dvou týdnech jej v nemocnici mohla vyzvednout dcera a odvézt jej domů. „Nemám slov. Doktoři mají zlaté ruce, jsem jim moc vděčný. Děkuji všem, kteří mě zachránili,“ neskrýval dojetí.
A co třešně z osudového sběru? Kde skončily? „Na hnoji. Nechtěl jsem je ani vidět. Pokud ještě někdy budu třešně sbírat, maximálně na menším stromku nebo si je nechám natrhat,“ uzavírá kategoricky Radovan Kučera.

 

Další články