Přerované se nejvíc bojí na svém přednádraží

Čtrnáct měst Olomouckého kraje se zapojilo do projektu, který měl přinést odpovědi na otázky, ve kterých lokalitách se lidé nejvíce bojí, proč – a jaké navrhují řešení, aby jejich pocit strachu zmizel. Součástí průzkumu se stalo i město Přerov, které na začátku letošního roku aktivně medializovalo, že lidé mohou vyplnit „mapu strachu“ – a to přineslo výsledek v podobě největšího počtu respondentů ze všech zkoumaných měst. Do dotazníkového šetření se zapojilo 1436 občanů - zpracovatelé průzkumu z Katedry geografie Univerzity Palackého ale přiznávají, že 358 lidí museli vyřadit, protože právě díky mediální masáži se do přerovské mapy „proklikali“ lidé z druhé strany republiky, trollové, nebo respondenti, kteří dotazník vyplňovali opakovaně. A čeho se zúčastnění, kteří prošli sítem, nejvíce bojí? Přednádražní čtvrti, Romů, nepřizpůsobivých, bezdomovců a feťáků.

Struktura respondentů byla reprezentativní z hlediska pohlaví, věku a bydliště. Na otázku, zda pociťují v Přerově strach z kriminality, odpovědělo „ano“, nebo „spíše ano“ 86 procent žen a stejné procento mužů. Strach z kriminality mají – na první pohled paradoxně – nejméně lidé nad 65 let. „Obdobný výsledek jsme čekali a oporu máme i v zahraničních studiích. Senioři totiž předcházejí tomu, aby se báli, většinou zbytečně neriskují a třeba v noci, na rozdíl od mladých lidí, do ulic příliš nevycházejí,“ vysvětlil jeden z tvůrců projektu Petr Šimáček. Předpokládat se dalo, že v mapě bude nejvíce lidí vyznačovat coby místo strachu sociálně vyloučenou lokalitou v přednádražní čtvrti - a předpoklad byl naplněn. Ulice Škodova, Husova či Kojetínská jsou v nejrůznějších anketách už dlouhá léta označována jako místa, která lidi nejvíce děsí. Ovšem letos k nim přibyla ještě jedna lokalita, a to Velká Dlážka. „V průzkumu se evidentně promítly loňské protesty starousedlíků z této části Přerova, kteří si stěžovali na to, že se do jejich domů nastěhovali nepřizpůsobiví lidé, kteří je obtěžují i ohrožují. Jednalo se o takzvanou hokejku a vedlejší dům v Jilemnického ulici,“ vzpomněl náměstek přerovského primátora Petr Kouba. Realizátory průzkumu naopak zaujalo, že se do mapy strachu vůbec nedostala místní část Předmostí, která v minulosti měla také menší nálepku nebezpečné lokality.

Zajímavé byly také odpovědi na téma, koho nebo čeho se lidé bojí – a takové bylo přesné pořadí toho, v čem se respondenti shodovali: „Romové, nepřizpůsobiví, hluk/nepořádek, bezdomovci, obtěžování, napadání, narkomani, opilci, mládež, nedostatečná osvětlenost, nepředvídatelnost, zanedbané prostředí, park.“ Tazatelé se zaměřili také na otázku osvětlení, jehož absence může v lidech vyvolávat nepříjemné pocity – a v tomto bodě dopadl Přerov poměrně dobře. „Naši respondenti neměli pocit, že by město bylo špatně osvětleno a tento fakt by v nich následně vyvolával strach z kriminality. Výjimku tvořila cyklostezka mezi rybníkem a řekou Bečvou,“ uvedl další z organizátorů průzkumu Miloslav Šerý.

A jak by se podle dotázaných měla problematika řešit? V první pětici šly v těsném závěsu za sebou tyto návrhy od lidí - častější přítomnost policistů v ulicích, omezení počtu ubytoven, omezení provozu hazardních her, systematičtější práce s rizikovou mládeží a větší pokrytí Přerova kamerovým systémem. A když dostali respondenti možnost uvést jakékoliv jiné opatření, opakovala se nejvíce tato slova či doporučení: Romy ubytovat mimo město, zavést vyhlášku o zákazu konzumace alkoholu na veřejnosti, provést kontrolu skutečného stavu sociálně slabých ze strany České správy sociálního zabezpečení a probační služby, snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti a rozšířit bezdoplatkové zóny.

„Minimálně posledně jmenované doporučení se nám v minulých dnech podařilo zařadit do praxe, protože od poloviny června budeme mít nově bezdoplatkovou zónu přímo v centru Přerova, které se nám sice v mapě strachu nijak výrazně nezobrazilo, ale problémy s lidmi žijícími v okolí Masarykova náměstí jsme pocítili,“ zdůraznil na závěr náměstek Kouba.