Některé společnosti mohou mít sklony k totalitě, říká Jitka Chalánková

Když dlouholetá ikona Top09 Jitka Chalánková opustila řady strany, nebylo to až takové překvapení poté, co ji celostátní vedení nevyslalo na souboj o senátorské křeslo. Nyní kandiduje na Prostějovsku jako nezávislá a podle svých slov bude dál hájit hodnoty, které hájila odjakživa.

Možná už to médii proběhlo, ale rád bych to slyšel od vás. Co se stalo v Topce, že už tam nejste?

Především si myslím, že ta otázka by měla směřovat na současné vedení Top09. Neschválili mou kandidaturu do Senátu, dokonce dvakrát, ale nedali k tomu žádné odůvodnění. Jaké důvody je k tomu vedly, já nevím. Já u toho rozhodnutí nebyla. Ovšem já jsem byla vždycky člověk, který se ozýval. Jak k veřejnosti se svou agendou, tak směrem ke straně. A mnohdy jsem vystupovala poměrně razantně. Vyjadřovala jsem se i k tomu, co považuji za špatné směřování strany. Upozorňovala jsem na to, že konzervativní stranba si musí uvědomit, co chce hájit, tedy především hodnoty, jako jsou svoboda a zodpovědnost jednotlivce, ale i rodina, vlast, bezpečnost občanů. A z těchto hodnot není možné ustupovat a nelze je dávat všanc levicově progresivistickým směrům.

Kam teď podle Vás Top09 směřuje?

Je to už otázka na ně. Já v takové straně být nemohu.

Takových lidí, kteří se nedostali na kandidátky, je více, nebo je to jenom Váš případ?

To, přiznám se, ani nevím. Sleduji, koho Top09 nominuje nebo podporuje, ale pro mě je to uzavřená kapitola. Já jsem se se svou kandidaturou do Senátu obrátila přímo na občany a kandiduji jako nezávislá.

Obecná otázka: mění se lidé a jejich názory, ale stejně tak se občas vyvíjejí organizace, v tomto případě politické strany. Co je podle Vás pro voliče stabilnějšáí? Člověk, reprezentant určitého postoje, nebo strana? Protože jejich cesty se mohou rozdělit, jak vidíme.

Každé volby jsou především referendem o lídrovi strany. A tyto osobnosti musejí vysílat zřetelné a jasné signály o tom, jaké postoje hájí. Lidé nejlépe vnímají právě tyto jednotlivé, výrazné osobnosti. A samozřejmě, v každé skupině lidí se může objevit tlak, kdy jde například většina proti menšině, přestože nemá pravdu. Mohou to být totalitní tendence, ale chci říci, že se  to nemusí týkat jen politických stran, ale celých společností.

Jak budete definovat totalitu? V čem konkrétně nám hrozí v roce 2018?

Totalita nám hrozí stále. Nemusí to být jen ta, kterou pamatujeme z doby komunismu, kdy totalita i vládnoucí elita byly jasně definovatelné a čitelné. Totalita je ale nebezpečná v tom, že se někdy objevuje velmi nepozorovatelně, ale o to zákeřněji a dlouhodoběji. Týká se to vždycky toho, že někteří lidé mají pocit, že mají právo rozhodovat o druhých lidech. Co si mají myslet, jak mají vychovávat děti, jak mají mluvit, a to nebezpečí nepomíjí. Máme jen jiné technické prostředky, ale nadvláda kolektivismu a snad i státu, který vstupuje do základních svobod  člověka, hrozí pořád. V tom momentě, kdy se nějaká skupina lidí samozve k tomu, že je předurčena druhým určovat život, nálepkovat. Vidíme to i na tocích peněz, které směřují do některých projektů, například projekt Hatefree culture. Já jsem samozřejmě pro, ať mezi lidmi neroste nenávist, ale to, že tento projekt stojí 40 milionů korun.

Ročně?

To je kompletně na ten projekt. Byly v tom norské fondy, státní rozpočet, ale i jiné peníze...

Celý rozhovor v tištěném HV 20.9.2018