Lanýžové degustační menu

Čestmír Neoral: Nedostatek lékařů musíme začít řešit

Čestmír Neoral: Nedostatek lékařů musíme začít řešit

foto: Lukáš Navara

17. 08. 2022 - 16:18

Nejen palčivá zdravotnická témata, ke kterým má známý olomoucký chirurg blízko, ale také například oblast paliativní péče jsou obsahem rozhovoru s kandidátem do senátu za Olomouc a okolí lékařem Čestmírem Neoralem. Řeč se stočila také na jeho dlouholeté působení jako lékaře u Horské služby Jeseníky nebo celoživotní vodácký koníček.  

Co vedlo dlouholetého přednostu I. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci, člena odborných společností a vysokoškolského pedagoga ke kandidatuře do senátu?
Mám to asi v povaze, ale je to především snaha navrhnout a prosadit řešení mnoha problémů, se kterými se současné zdravotnictví potýká. Dochází například k masívní generační výměně lékařů. Starší lékaři přesluhují a existuje scénář, podle kterého do roku 2027 odejdou stovky pediatrů do důchodu. Lékařské fakulty sice produkují takový počet mladých lékařů, který by je dokázal nahradit, ale problémem je třeba i to, že značná část z mladých lékařů, (z nichž je velká část ze Slovenska) po ukončení studia medicíny v Česku se vrací do mateřské země, nebo odchází jinam do zahraničí. Podle mě je potřeba bezodkladně hledat a najít systémové řešení, jak zajistit dostatek praktických lékařů, stomatologů a dalších specialistů, a to zejména na venkově.  

Nabízí se otázka, kdybyste uspěl v boji o senátorský post, nebudete chybět v nemocnici, na chirurgickém oddělení případně na sále?
Tuto otázku dostávám poměrně často. Jsem dnes emeritním přednostou chirurgické kliniky, post přednosty jsem již předal svému nástupci. Za svou kariéru v aktivní medicíně jsem odoperoval na 15 000 pacientů a v současnosti se věnuju především mladé generaci lékařů. Učím studenty na fakultách v Ostravě a Olomouci, zkouším u státnic. Nacházím tak prostor pro veřejnou službu, za kterou práci v senátu považuji. Domnívám se, že mohu nabídnout bohaté zkušenosti, razantní, a přitom rozumná a funkční řešení, vycházející z širší životní perspektivy.

Mezi další z vašich priorit, o kterých nejen v souvislosti s kandidaturou hovoříte je paliativní péče. Co lze zlepšit v rámci této oblasti?
Paliativní péče spočívá v přístupu zaměřeném na zvyšování kvality života pacientů a jejich rodin v situaci, kdy čelí život ohrožující nemoci nebo blížící se smrti. Je to celospolečenské téma, období života, které si zaslouží tu největší péči.  Nutnost vidím v zařazení této problematiky do výuky zdravotnických školách a lékařských fakultách, v profesním zdokonalování zaměstnanců. V neposlední řadě samozřejmě také v systémové podpoře výstavby a zpřístupnění zařízení poskytující paliativní péči. Znám ve svém okolí projekty, které jdou tomuto trendu vstříc a zaslouží si uznání. 

Více než 30 let jste strávil v řadách členů Horské služby Jeseníky jako lékař – záchranář. Jak jste se k této práci dostal?
Začínal jsem po absolvování lékařské fakulty v nemocnici v Šumperku. Vždy jsem měl blízký vztah k přírodě, nechyběla mi odvaha a rozhodnost. To byl asi důvod, proč jsem začal sloužit u horské služby. V rámci výjezdů k případům a mimořádných akcí se musíte umět spolehnout nejen na vlastní schopnosti, ale umět spolupracovat a společně řešit problémy. To jsou vlastnosti, které se vám v životě hodí. Nehledě na to, že za tu dobu vznikla a trvají četná pevná přátelství. 

Také v rámci svého působení u horské služby jste předával své zkušenosti mladším kolegům…
Ano, je to přirozené, že po letech zkušeností je žádoucí předat je mladým adeptům této nezištné služby. Jako člen lektorského sboru jsem se podílel na přípravě řady lékařů–záchranářů. Také mezi nimi mám přátele a jsem s nimi kdykoliv to čas dovolí v kontaktu.

Jako vytížený lékař, specialista na chirurgii zažívacího traktu, především pak jícnu, jste vyvažoval náročné hodiny soustředění na sále sportem. Nejvíce se o vás hovoří jako o nadšeném vodákovi…
A dlouholetém. Na vodu jezdím bezmála 40 let a za tu dobu jsem sjel nespočet českých, slovenských a později také zahraničních řek. Jsem rád, že tuto zálibu se mnou sdílela moje žena, děti a dnes jsme k této zálibě přivedli i vnoučata. Je to totiž prostředí, které nepostrádá lidskou sounáležitost, lásku a zároveň respekt k přírodě. To jsou hodnoty, které ctím a budu rád, když je vezmou za své i ti nejmladší členové naší rodiny.
 
Zadavatel: ODS / zpracovatel: ODS 

Další články